Jak to všechno začalo…

Když je vám čtyřicet a nabubřelý manažer vás vyrazí z práce pro nadbytečnost, získáte ideální příležitost k zamyšlení, co bude dál. Sice už nemusíte chodit na porady, jezdit autem 6 tisíc kilometrů měsíčně za fotoreportážemi, stíhat uzávěrku časopisu (ano, pracoval jsem tehdy přes 20 let v médiích), ale zároveň si přijdete tak trochu podvedený. Dělal jsem tu práci špatně ? Byl s ní někdo nespokojený ? Ne. Prostě někdo musel ušetřit. I přesto, že firma slušně vydělávala. Po pár dnech vás ta naštvanost ale přejde. A přijde něco, co jsem si sám pro sebe pojmenoval jako: NADECHNUTÍ.

Najednou jsem měl spoustu času. Mohl jsem vstávat, kdy chtěl a dělat prakticky cokoliv. Tady je na místě zmínit jednu výhodu. A sice odstupné, které mi můj chlebodárce po více než 10 letech věrné služby musel za to nakopnutí do zadnice poslat na účet. Nebyl to sice žádný zlatý padák, jaký nepochybně dostal o půl roku později tentýž manažer, co mě a pár dalších kolegů z redakce vyrazil. Na nějaký čas mi to ale dovolilo ignorovat starosti, které většinu z nás pronásledují každý měsíc: Složenky, poplatky, hypotéka…

Dal jsem si pár dnů oraz. Četl si, válel se, chodil víc na pivo a začal přemýšlet o své budoucnosti. Pracovat zase v médiích ? Nedlouho po krizi a při tak malém zájmu o autorskou fotografii v novinách a magazínech? Nakonec jsem tuhle otravnou otázku nechal být. A pídil se spíš po něčem novém, jiném, nepoznaném. A hlavně trochu osobnějším a hmatetelném.

Když je vám čtyřicet a nabubřelý manažer vás vyrazí z práce pro nadbytečnost, získáte ideální příležitost k zamyšlení, co bude dál.

Zkoumal jsem všecho možné. Nejdříve jsem chtěl mít kavárnu nebo spíš bistro (ne snad, že bych si to mohl finančně dovolit, ale ta módní vlna zkrátka zasáhla i můj mozek, že ano…). Pak mě zase oslnila představa tvořit fotoobrazy starými fotografickými technikami, což by mohlo být přeci „kůůůůůl a trendy“, protože retro přeci frčí? O týden později jsem zase usoudil, že musím dělat nejvíc originální designová bio trička. A jindy jsem se zase krátce „zamiloval“ do kůže a žil ve snu, že se určitě dokážu naučit dělat ty nejlepší kožené fotobrašny na světě. No, mohl bych v tom výčtu pokračovat, ale to bych vás délkou textu unudil k smrti.

Nakonec jsem všechny ty úžasné vize a podněty vymetl z hlavy a přijal nabídku se vrátit k novinařině. Jenže časem mi ten „čertík odhodlanosti“ začal zase rejdit v hlavě. Až to nakonec přišlo. Respektive přišla. Tři náhodná, ale klíčová setkání s několika lidmi, kteří se přímo nebo okrajově věnovali práci se dřevem. TO je ono ! TO chci ! Jak to, že jsem na TO nepřišel dřív ?! Mimochodem, ty tři důležitá setkání a hlavně lidi, kteří mě při nich inspirovali, vám v budoucnu určitě představím, protože bez nich bych se k tomu, co následovalo asi nikdy neodhodlal. Měl jsem z nich totiž intenzivní zážitek a pocit, jako by mě znovu někdo nakopnul. Tentokrát ale třikrát za sebou a výrazně příjemněji.

Právě díky nim mě stále intenzivněji začala pronásledovat touha tvořit ze dřeva. A postavit dílnu ! Malou, skromnou, ale originální. Ach ! Kdybych jen tehdy, před dvěma lety tušil, co všechno mě teprve čeká:-) A jak moc jsem byl tehdy naivní… Nicméně, začal jsem… Učit se, jak používat některé nástroje a stroje. Jak pokácet strom a zpracovat ho na fošny. Jak cenné dřevo uskladnit a správně sušit. Zkrátka, koukal jsem, se, učil, experimentoval, konzultoval se zkušenými řemeslníky, sbíral informace a hlavně: Vyhledával a „syslit“ dřevo. A postupně s pomocí přátel proměnil plesnivé sklepení starého domu v dílnu, kterou postupně vybavujeme a sdílíme. Máme za sebou první neúspěchy a komplikace. První zimu, kdy jsme museli topit starým dřevem, abychom nezmrzli. První sklepní „povodeň“, kterou nám poslaly jarní bouřky. Ale i první řemeslné úspěchy, pokusy, a testovací výrobky. A tvoříme dál. Je to pro nás výzva, ale hlavně zábava a relaxace. Takový únik od standardních povinností a životů. Naší výhodou je, že nespěcháme, protože nemusíme. A věříme, že je to správná cesta.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *